Římský řečník, republikánský politik, filosof a spisovatel
3. ledna 106 př. n. l. Arpinum – 7. prosince 43 př. n. l. Řím

Narodil se v Arpinu (dnes Arpino, asi 100 km jihovýchodně od Říma) v zámožné rodině jezdeckého stavu, která se však v politickém životě neangažovala. První vzdělání získal v Arpinu, později se vzdělával ještě v Římě. Studoval především rétoriku, ale i právo a filosofii. V době studií překládal z řečtiny.

Roku 79 př. n. l. začal vystupovat veřejně, jako řečník u soudu. V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, kde se spřátelil s řadou významných filosofů mladší Akademie a seznámil se s různými proudy řecké filosofie. Později cestoval i po Malé Asii a na ostrov Rhodos. Na těchto cestách se dále vzdělával a cvičil v rétorice. O dva roky později 77 př. n. l. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu. Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. n. l. byl zvolen quaestorem na Sicílii. Vyznamenal se poctivostí a snahou o spravedlnost a po ukončení quaestury se stal senátorem.

Víc zde…

cca 2. polovina května 1265 Florencie – 13./14. září 1321 Ravenna

Jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie (původním názvem jen Comedia – přívlastek „božská“ přidal později Boccaccio), pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za otce spisovné italštiny („il padre della lingua italiana“), kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia (O řeči lidové).
Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nejvýznamnějších představitelů světové literatury.

Víc zde…

cca 2. polovina května 1265 Florencie – 13./14. září 1321 Ravenna

Jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie (původním názvem jen Comedia – přívlastek „božská“ přidal později Boccaccio), pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za otce spisovné italštiny („il padre della lingua italiana“), kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia (O řeči lidové).
Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nejvýznamnějších představitelů světové literatury.

Víc zde…

16. června 1313 Toskánsko (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 Certaldo

italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. Byl nemanželský syn obchodníka a bankéře Boccaccina di Chellino.[2] Již v mládí byl otcem poslán na praxi do banky v Neapoli. Začal studovat práva, ale přednost dával literatuře. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V tomto období také napsal svá první díla ve verších a próze, v nichž experimentoval s různými žánry a styly. Ideálem se pro něj stala královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. V roce 1340 se vrátil do Florencie, když se zhoršily majetkové poměry jeho rodiny. [2] Kvůli finančním potížím vstoupil do státní služby a vystřídal několik funkcí.

Víc zde…